Osobní finance

Úroveň finanční gramotnosti v České republice je tradičně považována za nadprůměrnou pro střední a východní Evropu. Podle studií OECD a České národní banky většina občanů rozumí základním pojmům, jako je rozpočtování, úrokové sazby, inflace a rozlišení mezi aktivy a pasivy.
Hluboké znalosti – například o struktuře finančních produktů, daňových důsledcích nebo mechanismech ochrany spotřebitele – se však koncentrují mezi vzdělanými mladými lidmi ve městech a profesionály. Starší obyvatelé a obyvatelé venkova se často spoléhají na ústní rady nebo rady od bankovních zaměstnanců.
Finanční vzdělávání ve školách bylo zavedeno až v roce 2013 v rámci programu „Člověk a svět práce“. Od roku 2020 je povinné na středních a odborných školách. Kvalita výuky se však značně liší v závislosti na regionu a kvalifikaci učitelů.
Česká národní banka aktivně podporuje vzdělávací iniciativy. Každý rok se koná „Týden finanční gramotnosti“, pořádají se online kurzy a na webových stránkách České národní banky se zveřejňují vysvětlující materiály. Zvláštní pozornost je věnována podvodům a kybernetické bezpečnosti.

Stránky: 1 2

Daňový systém České republiky má přímý dopad na disponibilní příjem občanů. Hlavními přímými daněmi pro fyzické osoby jsou daň z příjmu (15 % a 23 % pro osoby s vysokými příjmy) a sociální/zdravotní pojištění, které platí zaměstnavatel a částečně se srážejí ze mzdy zaměstnance.
Daň z příjmu v České republice má od roku 2022 progresivní sazbu: základní sazba 15 % se uplatňuje do ročního příjmu přibližně 1,9 milionu Kč a nad tuto hranici sazba 23 %. Tato změna se dotýká přibližně 5–7 % populace, zejména vysoce kvalifikovaných specialistů a vrcholových manažerů. Sociální pojištění činí 6,5 % hrubého příjmu, zatímco zdravotní pojištění 4,5 %. Tyto příspěvky automaticky sráží zaměstnavatel a tvoří základ pro nároky na důchod, nemocenskou a lékařskou péči.

Stránky: 1 2

Spotřebitelské úvěry v České republice se ve srovnání se západní Evropou rozvíjejí mírně. Navzdory přítomnosti mnoha bank a nebankovních věřitelů jsou Češi tradičně skeptičtí k dluhům, zejména k těm nezajištěným.
Podle údajů ČNB činil celkový objem spotřebitelských úvěrů poskytnutých na konci roku 2024 přibližně 450 miliard Kč. Většina z nich se jedná o krátkodobé úvěry do 800 000 Kč, poskytnuté na účely nesouvisející s bydlením (auta, rekonstrukce, vzdělávání).
Hlavními věřiteli jsou tradiční banky, ale významnou mezeru na trhu zaujímají i společnosti jako Home Credit, Provident Financial a Cetelem. Ty často nabízejí úvěry bez doložení příjmu, ale s vyššími úrokovými sazbami – až 15–20 % ročně. Regulace úvěrového trhu se zpřísnila po roce 2016, kdy Národní banka (ČNB) zavedla strop dluhové zátěže (tzv. míra zadlužení). Dlužníci si nyní nemohou vzít novou půjčku, pokud jejich měsíční splátky přesahují 50 % jejich čistého příjmu. Toto opatření má za cíl předcházet předlužení.

Stránky: 1 2

Bankovní infrastruktura České republiky je vysoce inkluzivní: téměř 99 % dospělé populace má alespoň jeden běžný účet. Díky tomu je země jednou z finančně nejinkluzivnějších ve střední Evropě, a to i přes relativně pozdní přechod k tržní ekonomice.
Systém bankovních účtů je standardizován a regulován jak národní legislativou, tak směrnicemi EU. Všechny účty jsou propojeny s mezinárodním formátem IBAN, což zjednodušuje přeshraniční převody v rámci SEPA. Banky jsou povinny poskytnout základní účet každému obyvateli bez kontroly úvěruschopnosti.
Běžné účty v České republice jsou obecně bezplatné a podléhají minimálním požadavkům – například vkladům mezd nebo měsíčnímu obratu. To usnadňuje široké využívání bankovních služeb, a to i mezi důchodci a studenty.
Hlavními hráči na retailovém trhu zůstávají Komerční banka, Česká spořitelna (dceřiná společnost Erste Group), ČSOB a Fio banka. Tyto banky ovládají přes 80 % trhu retailového bankovnictví a nabízejí širokou škálu digitálních i offline služeb.
Digitalizace bankovního sektoru v České republice dosáhla vysoké úrovně. Mobilní aplikace většiny bank podporují biometrické ověřování, okamžité převody (např. systém ZELLE nebo česky Okamžité platby), správu účtů a dokonce i právně závazná potvrzení (např. eID).

Stránky: 1 2

České domácnosti vykazují v porovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy relativně vysokou úroveň finanční stability. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) činil průměrný čistý příjem na člena domácnosti v roce 2024 přibližně 22 000 Kč měsíčně, přičemž medián činil necelých 19 000 Kč.
Mzdy zůstávají hlavním zdrojem příjmů. Více než 80 % českých rodin se spoléhá především na příjmy z práce, zatímco podíl vládních transferů (důchody, dávky, dotace) na celkovém rozpočtu se liší v závislosti na věku a složení domácnosti. U starších rodin může tento podíl dosáhnout 60–70 %.
Pokud jde o výdaje, největším výdajem zůstává bydlení: obsluha nájemného nebo hypotéky, energie a údržba nemovitosti. V Praze a větších městech může tato kategorie tvořit až 35–40 % rozpočtu, zatímco ve venkovských oblastech je to 20–25 %.
Výdaje na potraviny trvale tvoří 15–18 % celkových výdajů, což je v souladu s průměrem EU. Česká republika je tradičně proslulá svými cenově dostupnými potravinářskými výrobky, zejména místně vyráběnými výrobky, jako jsou mléčné výrobky, maso a pivo. V posledních letech však rostoucí ceny základních potravin tento podíl poněkud zvýšily.
Doprava a komunikace jsou dalším významným výdajem. Mnoho rodin vlastní automobily (na 1 000 obyvatel připadá přibližně 600 osobních automobilů), což s sebou nese výdaje na palivo, pojištění a údržbu. Zároveň roste podíl výdajů na mobilní telefon a internet, zejména u mladších domácností.

Stránky: 1 2