Exportní model také určuje strukturu zaměstnanosti. Více než polovina pracovních míst v průmyslu přímo či nepřímo závisí na exportních objednávkách. To činí domácí poptávku druhořadou vůči externí poptávce, což omezuje schopnost stimulovat ekonomiku prostřednictvím spotřeby.
Výhody exportní orientace jsou zřejmé: stabilní investice, transfer technologií a vysoká produktivita práce. Krize, jako byla pandemie v roce 2020 nebo energetický šok v roce 2022, však okamžitě ovlivňují výrobní kapacitu a zaměstnanost. Stát přímo nedotuje export, ale podporuje ho prostřednictvím investičních pobídek, rozvoje logistické infrastruktury a dvoustranných obchodních dohod v rámci EU. Například přístavní terminály v Drážďanech a Hamburku aktivně využívají čeští exportéři. Významnou roli hraje i export služeb, zejména v oblasti IT, strojírenství a cestovního ruchu. Jeho podíl je sice menší než podíl zboží, ale vykazuje udržitelný růst a je méně závislý na komoditních řetězcích.
Energetická krize v roce 2022 odhalila zranitelnost exportně orientovaného modelu: rostoucí ceny plynu a elektřiny zvýšily náklady výrobců a snížily konkurenceschopnost. Mírná inflace koruny a podpora EU však dopad zmírnily.
V dlouhodobém horizontu si Česká republika pravděpodobně zachová svůj exportní model, ale s důrazem na přidanou hodnotu a diverzifikaci. Přechod na zelené technologie a digitalizace výroby by se mohly stát novými hnacími silami odolnosti.
Reklama
