Fiskální udržitelnost je však ohrožena kvůli demografickým změnám. Do roku 2050 se počet důchodců zvýší o 40 %, zatímco počet pracovních sil klesne. To vyvine tlak na důchodový a zdravotní systém a bude vyžadovat buď zvýšení daní, nebo reformy.
Během krizí (jako byla pandemie v letech 2020–2021) funguje rozpočet jako automatický stabilizátor: výdaje na podporu podniků a obyvatelstva se zvyšují, zatímco daňové příjmy klesají. To vede k dočasnému prohloubení deficitu, aniž by to ohrozilo udržitelnost dluhu.
Veřejný dluh, i přes nárůst v krizových letech, zůstává mírný – přibližně 1,6 bilionu Kč (40 % HDP). Většina zadlužení se realizuje v rámci země v korunách, což minimalizuje měnová rizika.
Zajímavé je, že místní rozpočty (kraje a obce) se těší značné finanční autonomii. Dostávají podíl na DPH a dani z příjmu a mohou také ukládat místní poplatky. To usnadňuje decentralizaci a přizpůsobování výdajů regionálním potřebám.
Celkově se rozpočtová politika České republiky vyznačuje pragmatismem, konzervatismem a sociálním zaměřením. Zajišťuje krátkodobou stabilitu, ale pro dlouhodobou udržitelnost vyžaduje strukturální reformy.
Reklama
